Příspěvek Jakuba Makalouše, místopředsedy ATU, zveřejněný 13. října 2026 na Facebooku a LinkedIn.
Před 20 lety jsem přivezl z Austrálie do Česka koncept bootcampů. Věřil jsem, že pohyb mění lidské životy. Postupně jsem pochopil, že pokud chceme změnit budoucnost téhle země, musíme začít už u dětí.
Tak vznikl Sporťáček. Pak Tělocvik online a postupně jsme dospěli k Asociaci trenérů a učitelů TV, projektu Poznávejme s Notýskem, Sporťáček Klubu a 6 hodinám společně ve spolupráci se Sport 2.0. Všemi akcemi prošly stovky tisíc dětí a desítky top firem, které pochopily, že investice do dětí má větší smysl než logo na stadionu.
Za těch 20 let vím tři věci.
Děti nepotřebují sport. Potřebují pohyb, radost z něj a kamarády. Každé dítě se rodí s touhou hýbat se, hrát si a překonávat samo sebe. Naším úkolem není nutit je k pohybu. Naším úkolem je nepokazit jim vztah k němu. Největší vítězství je dítě, které si pohyb zamiluje na celý život.
Učitelé a trenéři jsou nejdůležitější lidé v životě dítěte hned po rodičích. Jsou s ním denně, roky. Dokážou mu dát sebevědomí, objevit talent, naučit ho prohrávat. Bohužel to platí i opačně. A my je stále nedoceňujeme, máme jich nedostatek a k dětem se dostane kdekdo.
Miliardy státu tečou do velkých svazů a prestižních akcí a tam míří i peníze z alkoholu, hazardu a sázek. Zatímco rodiče platí ze svého i základní vybavení, malé kluby nemají na dresy a podpora trenérů a pedagogů prakticky neexistuje.
Mluvíme o zdravém životním stylu a ochraně dětí, a přitom na ně na sportovištích čeká reklama na alkohol a sázky. Ostatně nemusíme na stadion, stačí přijít na poštu. Jaké hodnoty tím vlastně předáváme?
37 let po pádu komunismu máme systém, který se rok od roku roluje prakticky stejně. A dámy a pánové, rozhodně nekončíme, tohle je prodloužená jízda. Hlavně nic neměnit. Jenže na tom kolotoči jsme už tak dlouho, že je z něj zle úplně všem.
Nikomu zodpovědnému nepřijde zvláštní, že se reálně neřeší zhoršující se kondice populace, ani že tahle cesta nevede nikam ani na poli mezinárodních úspěchů.
Přiznám se, na fotbal ani hokej moc nekoukám, vidím tak jeden zápas za pět let. Ale nedávno jsem viděl hrát Španělsko a pojďme si říct na rovinu: ani miliardy ze sázek, alkoholu, tabáku, fastfoodu a dalších laskomin, ani miliardy od státu nekoupí tu ladnost pohybu. Tu nádheru, když vidíte, jak dokonale hráči kontrolují míč a jak tu hru milují. To je láska k pohybu.
Podle mě nastal čas na změnu. Je potřeba pojmenovat spoluodpovědnost osob tvořících programy podpory státu i organizací, které mají 37 let podporu státu, za aktuální stav.
Jde mi o změnu priorit: dítě, trenér a pedagog na prvním místě.
Nechci dalších 20 let jen upozorňovat na problémy. Projekty jsou postavené, mají značku, lidi, vztahy se školami i partnery. Víme, že fungují. A víme, že sami je na další úroveň nedostaneme.
Proto dnes hledáme pokračovatele a partnery. Firmy, nadace, skupiny i jednotlivce, kteří mají odvahu převzít odpovědnost za některý z těchto projektů a rozvinout ho dál. Nebo se k nám připojit tak, aby se kvalitní pohyb dostal do každé školy a družiny v republice.
Podstatné je, aby to, co jsme 20 let budovali, přineslo mnohem větší užitek.
Budoucnost českého pohybu nezačíná na vyprodaných stadionech. Začíná ve chvíli, kdy se malé dítě poprvé rozběhne a zjistí, jak úžasný pocit mu pohyb dává. U učitele, který ho povzbudí. U trenéra, který v něm vidí něco, co ostatní nevidí.
Pokud to cítíte podobně a máte firmu, zkušenost, kontakt nebo odvahu, ozvěte se mi.
Ozvěte se mi i pokud jste premiér, ministr školství, ministr sportu, či šéf NSA.
Otevřít příspěvek na Facebooku · sportacek.cz · telocvik.online · notysek.online · info@atucz.cz